V jiné době a na jiném místě než leží hydrologický ústav v Praze, došlo k zatopení turecké exklávy na Dunaji. To se uskutečnilo v 70. letech 20. stol na dnešní rumunsko-srbské hranici. Ostrov Ada Kaleh byl osídlen převážně osmanskými Turky, kteří na konci 17. století dobyli místní habsburskou pevnost. V rámci dohod po skončení rusko-turecké války se na ostrov zapomnělo, a tak zůstal de jure osmanským územím. Ostrov byl roku 1970 zatopen řekou Dunaj v rámci výstavby hydroelektrárny a přehrady Železná vrata.
Rumunská vláda se jako náhradu rozhodla postavit kopii města na nezatopeném ostrově Simian vzdáleném od původního Ada Kaleh několik desítek kilometrů. Jeho obyvatelé však odmítli život v narychlo pořízené nepovedené kopii. Z evokace města se tak stala ruina, která je dnes ostražitě střežena hraniční policií, protože jde o vnější hranici EU. Obyvateli nového města jsou v současnosti především náletové dřeviny a ptáci, zatímco původní Ada Kaleh, je zas útočištěm ryb.
Hydrologický ústav je mimo jiné místem, kde se testuje, „co se stane když“. Modelem říčního koryta vybudovaném v přesném měřítku se prohání voda v různých objemech a pozorují se důsledky těchto aktivit. Komponovaný večer Lucie Rosenfeldové, Matěje Pavlíka, Jiřího Žáka a Pavla Sterce zapojuje historii Ada Kaleh do místních sítí a řečišť, a stává se tak rozcestníkem témat pro sociální inženýrství, enviromentální zásahy, antropologii hranic a mnohé další.
