Z fenomenologické perspektivy je vytváření významu individuálním, na jazyce založeným procesem, který se odehrává v našem mozku. Nabil Ahmed a Ursula Biemann ve svém filmovém projektu natočeném na Borneu čerpali z biosémiotiky, která vztahuje sémiotické premisy na všechny živé tvory – je založená na myšlence, že život je ve své povaze sémiotický. Přenesení významu mimo lingvistickou oblast má okamžité dopady na to, jak rozumíme tomu, kde a jak se realita manifestuje, což je hlavním zájmem umělecké praxe. Autorská dvojice umělců představí projekt Biosémiotické Borneo i další individuální výzkumné a umělecké projekty spojené s lesy. Ursula Biemann bude řešit kosmopolitická témata týkající se práv přírody v ekvádorské Amazonii v souvislosti s projektem Lesní zákon. Nabil Ahmed se bude zabývat lesem coby materiálním a politickým předpokladem, přičemž bude vycházet ze svého průběžného výzkumu životního prostředí a konfliktu v západní Papuy a týmového kurátorského projektu, který se věnuje hudbě, ropě a duchům předků v ekvádorské Amazonii.
Ursula Biemann je umělkyně, publicistka a autorka videoesejí žijící ve švýcarském Curychu. Její umělecká praxe je založená především na výzkumu a zahrnuje terénní práci v odlehlých lokalitách, kde zkoumá klimatické změny a ekologii ropy a vody, například v nedávných projektech Subatlantic (2016), Forest Law (2014) nebo Deep Weather (2013). Ve své rané praxi se zaměřovala na geografii mobility, jak dokládá. její exponovaný uměleckovýzkumný projekt Sahara Chronicle, který se zabýval tajnými migračními sítěmi. Její videoinstalace jsou vystavovány po celém světě, v muzeích i na mezinárodních uměleckých přehlídkách v Liverpoolu, Šardží, Šanghaji, Seville, Istanbulu, Montrealu, Benátkách a Sáo Paulu. Její sólové výstavy hostily instituce jako Neuer Berliner Kunstverein, Bildmuseet ve švédském Umeá, Lentos Museum v Linci nebo curyšský Helmhaus. Ursula Biemann je držitelkou švýcarské umělecké ceny Prix Meret Oppenheim a čestného doktorátu v oboru humanitních věd od švédské univerzity v Umeá.
nNabil Ahmed je badatel, publicista a pedagog, přednašející v současné době dějiny a teorii na The Cass School of Architecture při London Metropolitan University. Věnuje se environmentálnímu konfliktu a forenzní architektuře. Jeho příspěvky se objevují v akademických periodicích, časopisech a nejrůznějších odborných publikacích, jako například Third Text, Volume, nebo Forensis: The Architecture of Public Truth (Sternberg, poznámky / notes 2014). Podílel se na dvouletém projektu o antropocénu (The Anthropocene Project v letech 2013-14) v berlínském Haus der Kulturen der Welt a v současnosti je jedním z vedoucích projektu Nature, Labour, Land, připravovaném pro letošní architektonické trienále v Oslu. Spoluzaložil londýnskou organizaci zabývající se zvukovým uměním. Získal doktorít na prestižní Goldsmiths na University of London.
