Archiv téměř zapomenutého Ferdinanda Bučiny (1909–1994) představuje zajímavý příspěvek k politice a dějinám zobrazování, k etnografii i k našemu dnešnímu vztahu k přírodě a k práci. Bučina působil v roli kameramana, fotografa i zdatného glosátora vlastních obrazových esejí. Zatímco práce jeho vzorů a vrstevníků zaměřených na folklór a vlastivědu (Plicka, Martinček nebo Lukas) nacházíme na výstavách, Bučina má místo v regálech antikvariátů. Jeho galerií byly plochy papíru knih a časopisů vydávaných v mnohatisícových nákladech. Ať už ale prodával své fotky do předválečných periodik nebo fotil pro socialistické výpravné publikace, na většině fotografií tu lidé intenzivně participovali s okolním živoucím světem.
Jádro výstavy v Ateliéru Josefa Sudka tvoří cyklus fotografií Vzpomínka na Javorník, který autor připravoval ke knižnímu vydání. Moravské Horňácko bylo pro Bučinu za doby protektorátu oázou jiného časoprostoru. Archeolog Zdeněk Smetánka rozeznává ve fotografiích z Javorníka nástroje, oděvy i zvyky staré několik staletí a tak nám snímky pořízené za druhé světové války ukazují obraz venkova z doby baroka nebo ze středověku. Idylické obrazy z dějin zpodobované fotografickou estetikou čtyřicátých let nám připomínají, že i toto dílo je součástí ohromné technologické změny – přesunutí lidské práce a prožitků ze světa přírody do světa technických obrazů a informací.
